Acutres

Když 22. června roku 2001 vyšla tato skvělá hra, netušil jsem, že ji budu mít o dva měsíce později a budu chodit pozdě spát, protože se od ní, respektive od její perfektní kampaně, nebudu moci odtrhnout.
Poprvé jsem se po virtuálním ostrově proběhl v demoverzi. Ocitl jsem se poblíž malé vesničky a vydal jsem se ji prozkoumat. Vzápětí jsem dostupný prostor (v rámci demoverze) proběhl. Zarazila mě především ta volnost pohybu. Opravdu mi trvalo delší dobu, než jsem se dostal z jedné strany na druhou. Připadalo mi, že tam skutečně jsem. Ten pocit jsem nezažil v dosud žádné jiné hře. Mohl jsem nastoupit do nachystaných vozidel (pár obrněných, pár civilních, včetně traktoru), vyzkoušel jsem si pár zbraní a nehledě k tomu, že mi prostředí skutečně připadalo jako živé, mě zajímalo o čem to vlastně bude, jaká bude atmosféra v plné verzi. Neváhal jsem a hru jsem pořídil.
Poté co krabice od originálky zaujala čestné místo na poličce a hra byla úspěšně nainstalovaná, jsem se ponořil do osudů vojáka americké armády Armstronga, který to má za pár, vidí se už někde úplně jinde a velitel ho nutí běhat po place jako čokla. Ano, začínáte ve výcviku jako řadový voják a jediné co máte je M16ka v ruce a pár ostrých nábojů, o kterých nemá velení ani zdání. Ale stane se něco neobvyklého a jeden ze sousedních dvou ostrovů je napaden nepřítelem, a tak vám nuda končí. Začíná opravdová válka.
V kampani jsem opravdu zjistil, že ostrovy jsou velké (cca 100km2), takže se pěkně uběháte, vyrazíte-li pěšourem, takže to jde i jinak. Stopněte si vozidlo. Nejideálnější je např. UAZ, kdy na nepřátelském území vylezete z lesa, počkáte si až pojede nějaká guma a vystřelíte ho z auta. Prostě lze řídit jakékoliv vozidlo. Např. Jeepy, různé náklaďáky, vrtulníky, tanky apod.
Protože to je kompletní simulátor moderního bojiště(1985), tak pokud se nenaučíte trochu mířit přes mířidla na zbrani a stane se, že nepřítel je vzdálen nějakých 400m, tak trefíte leda kulový, protože vám dojdou náboje. Nemyslete si, že se budete po bojišti procházet jak na motejlech. Tohle uděláte na bojišti a jste KO. Ostrov je neuvěřitelně detailní a schovávání se za křoví, k tomu přímo vybízí. Kolikrát mi válení v křáku zachránilo život.

Zde musím připomenout jednu misi na začátku, která mě opravdu fascinovala.
Představte si, že se ráno probudíte kdesi v lese na nepřátelském území po nevydařené akci z minulého dne, jste sami, řve na vás vysílačka a velení vám dává souřadnice k místu evakuace, které je vzdálené několik kilometrů a vy víte, že to nemůžete stihnout. Kolem je to prolezlé nepřátelskými patrolami, mezi lesy projíždějí BVPčka. Co teď. Vpřed vojáku! Co jiného, je to na vás. No comment, ta atmosféra vás dostane. Když se naučíte orientovat na mapě a podle kompasu, máte to řádně ulehčené.

Později, když je vidět, že trochu ovládáte zbraň a už vám nehrozí, že ji omylem obrátíte proti sobě a velení má již ve vás trochu důvěru, jste vysláni na důležitou pěchotní záškodnickou misi, kde si to s tichou HK (Heckler & Koch) pod rouškou noci pod hvězdami, které svítí podle reálné předlohy (Zkuste najít třeba Velký vůz, OFP má i rálné fáze měsíce). Vaším úkolem je zneškodnit nepřátelské obrněnce. Nemá to chybu, když se půl hodiny plazíte kolem pár metrů od nic netušících nepřátel, umístíte časované nálože, stejný čas se plazíte zpět, najdete si nějaké vyvýšené místo, aby jste měli přehled a zmáčknete knoflík na vysílačce. Noční oblohu ozáří mohutné exploze a vy si ten ohňostroj za několik miliónů v klidu užíváte.
Není to však jenom o tom, že jste na bojišti sám a bez podpory. Později s vyšší hodností máte pod sebou podřízené vojáky a je na vás, kam je pošlete, jaký příkaz jim dáte. (Pošlete je na jistou smrt pod palbu nepřátel, nebo je stáhnete do bezpečí.) Ve výsledku je to bitva s podporou obrněné techniky, nad hlavou vám lítají bojové vrtulníky, to samé na nepřátelské straně a to vše se odehrává v reálném čase. Co kulka, která dobře dopadne na vaše znavené tělo, to smrt. Cože? To jsem neřek? Tady totiž s Rambo stylem moc nepochodíte. Zde nemáte ukazatel zdraví, kde vydíte, že ještě nějakou tu kulku snesete. Tohle je věc, která dělá z téhle hry hru, jakou je. Nejen pro mě, ale i pro ostatní lidi, které znám, je to spíš simulátor. Simulátor bojiště, kde se chyby nevyplácí a opatrnost, koncentrace, postřeh, i chytrost, zde drží vysokou kartu.
Bojovat proti počítačem ovládaným vojákům, chce opravdu trpělivost, než trochu zjistíte, co od nich můžete očekávat, ale co třeba proti skutečnému protivníkovi z reálného světa? To je samozdřejmě něco jiného a neskutečně zábavného. Mezi mé nejoblíbenější akce přes internet jsou tzv. CTI. (Capture the Island- Ovládni ostrov) Na ostrově jsou tři strany, které se rubou mezi sebou po celém ostrově. Za obsazená města získávají peníze, za které kupují techniku a zbraně. Dvě strany mají svou základnu, kterou si mohou vybudovat kdekoli na ostrově. Můžete si vybrat. Buď si koupíte auto, dobrou zbraň, která vám vyhovuje a jedete opatrně dobývat města, nebo se vydáte nepozorovaně hledat nepřátelskou základnu. Můžete šetřit a koupit si tank a nepříteli pořádně natankovat. Později si koupíte třeba tři tanky, kde vám je řídí AI spolubojovníci a to už potom jde samo. Takovéto bitvy někdy trvají i přes 6 hodin.
A když se vám nechce zrovna po někom střílet a máte melancholickou náladu, běžte do přiloženého ediroru misí, nastavte si třeba ráno před rozbřeskem a kochejte se, jak vychází slunce a to nemusíte zrovna jet ve škodovce, že pane doktore.

Operace Flashpoint je skvělým simulátorem, nejen bitvy, kde máte nespočet možností, co uděláte. Vojáku je čas, nepřítel počká, jdeme na houby!

No a zde je link na na ochutnávku z kampaně.